2. draft – facepalm a peklo

Úno 11, 2021 | Blog

Jan Cymba

Je lehce po půl šesté ráno, usedám k notebooku a otevírám svůj román. Dílo, kterému jsem věnoval spoustu času. Několik měsíců jsem se na text ani nepodíval. Možná jsem měl. Nevěřím tomu, že bych mohl psát tak špatně.

Tento blog jsem založil za jediným účelem – představit a propagovat své psaní. Ani jednou jsem to neudělal. Proč? Nevím… že by strach? Asi… podvědomě jsem beztak věděl, že ještě nemám na to, abych cokoliv ze své tvorby zveřejnil, byť jsem byl pyšný na to, co jsem napsal.

A stále jsem. Na příběh ano, ale co forma? Možná bych se měl zúčastnit soutěže „kolik zbytečných příslovcí a přídavných jmen dokážeš použít?“ Dřív jsem na to pohlížel opačně. „Tohle je můj styl, víte,“ krčil jsem rameny. „Jiné už to nebude, takhle já píšu.“ Jasně, a každý je na to zvědavý, Jane Cymbo.

1. draftu čítá 547 229 znaků. Je to hodně? Při zpětném čtení kurva jo! Náhodná věta:

„Nejraději by prý byla květinářkou nebo bylinkářkou, pěstovala tulipány a sušila kopřivy na čaj, bohužel se tím zatím nedokázala zařadit do systému, a tak se ocitla… tady.“

Mimo kontext to nemusí dávat smysl, nicméně je to těžkopádná a obsáhlá věta. Přitom by mohla znít takhle:

„Pěstovala tulipány a sušila kopřivy. Chtěla být bylinkářkou, neměla však páru, jak se tím uživit, a tak skončila… tady.“

Dřív jsem žil z toho, jak dlouhé věty dokážu psát. Jenže… co z toho? Chci snad čtenáře nutit do přelouskávání svého textu? Chci pro něj být hlavolamem, jehož rozluštění si musí zasloužit? Nevím, co jsem si myslel. Neměl bych svůj text naopak podat co nejvýstižněji a nejsrozumitelněji? Jsem ukázkovým příkladem souboje kvantity a kvality. Teď už se jen vzdát svých příslovečných a trpných miláčků.

Ve stručnosti, mám se co učit. Dřív jsem nechtěl, byl jsem hrdý na svůj (neohrabaný) styl, a také jsem nechtěl přijít na něco, co by vyvrátilo to, jak věci dělám. Představa, že bych se na svůj text podíval a naznal, že takhle to být nemá, byla hrozivá. Přesně jako teď. Jen doufám, že nesklouznu do druhého extrému, v němž bych zase redukoval každé druhé slovo. To nehezké.

Další příspěvky