Má příprava na pobyt ve tmě

Lis 12, 2020 | Blog

pobyt ve tmě

Nechat se zavřít do tmy a jen tak existovat. Tato představa mě lákala již dlouhou dobu, řekl bych, že i několik let. K její realizaci jsem se však odhodlal až nyní, v druhé polovině roku 2020. Pobyt ve tmě mě čeká v období 13. až 20. listopadu (tato slova píšu 1. listopadu). Místo pro pobyt jsem zvolil dle doporučení kamaráda, který jej tam již absolvoval. Místem je Dotek přítomnosti, nacházející se v malé obci Lysice, vzdálené asi 30 km severně od Brna.

Pobyt ve tmě je v posledních letech vesměs populární, v Česku se nachází přes dvacet míst, v nichž jej lze absolvovat. Jaroslav Dušek, český herec a improvizátor, je známým popularizátorem pobytu ve tmě. Často o něm mluví ve svých přednáškách a také se podílel na vzniku knihy, která jeho zážitek ve tmě popisuje.

Co přináší pobyt ve tmě

Možná se nad tím příliš nezamýšlíme, ale dosáhnout v dnešní době tmy je opravdová rarita. Nemám na mysli tu noční, během níž nás osvětlují lampy, okna protějších domů či různé kontrolky počítačů, televizí apod. Skutečná tma nic z toho neobsahuje. V dnešním civilizovaném světě k pravé tmě ale příliš nepřičichneme. Pobyt ve tmě, neboli přesněji terapie tmou, proto přináší možnost, jak zakusit něco vzácného.

Tma má na člověka několik blahodárných účinků – díky zvýšené produkci melatoninu (spánkového hormonu, který bývá produkován v noci) dochází k rychlejší regeneraci lidského těla. První dny ve tmě tak dotyčný většinou prospí – kvůli velkému spánkovému dluhu, který většina členů moderní společnosti trpí.

pobyt ve tmě

Největším přínosem tmy je však senzorická deprivace, vyvolaná absencí smyslových podnětů zvnějšku (proto se dost lidí po opětovném vstupu na světlo cítí jako po nějaké párty – pro smysly je to dost silná dávka vjemů). Díky deprivaci máme možnost svou pozornost zaměřit směrem dovnitř a probrat se obsahem svého nitra. Naše nevědomí se ve tmě totiž stává daleko aktivnějším, než běžně bývá.

Nevědomí s námi běžně komunikuje prostřednictvím snů, v nichž nám promítá své obsahy. Ve tmě dokážou zesílit nejen sny, ale také síla samotné komunikace. Nevědomí nám pobyt ve tmě může obohatit výjevy různých momentů, které jsme už dávno vypustili z paměti (často takové, které formovaly náš život do podoby, v jaké je nyní) nebo zhmotněním nevyřešené vztahů či problémů, které si s sebou vláčíme.

Ve tmě má k silné komunikaci s nevědomím docházet během tzv. krize pátého dne (celkový pobyt ve tmě trvá jeden týden). Tehdy se prý nejprve ozve ego, nabádající k odchodu ze tmy. Za tím však stojí jen strach – ego se bojí vlastní smrti, narušení zažitých struktur mysli a logiky. Nevědomí nám totiž může předhodit něco, na co ego zkrátka nemusí stačit.

Mé důvody vstupu do tmy

Základem mého rozhodnutí zkusit pobyt ve tmě je otevřenost novým věcem a touha zažít něco originálního. Věcí, kterých si s sebou do tmy beru, je několik – různé staré křivdy, nevyřešené problémy, potlačený vztek, který můj život často ovládá a nutí mě chovat se tak, jak bych si ani neuměl představit. Dříve jsem měl ve zvyku od svých skutečných pocitů utíkat a tvářit se jako bezproblémové sluníčko, které pravidelně studuje buddhismus, hlásá potřebu rozvíjení všeobjímající lásky a přitom v sobě potlačuje svou přirozenost, i kdyby měla znamenat vztek a agresi. Jenže to není způsob, jak své emoce zvládat.

pobyt ve tmě

Jsme zvyklí negativní emoce neprojevovat, potlačovat a skrývat je jako něco nepřijatelného, co se zkrátka nenosí. Takový přístup však časem nevyhnutelně vede k jejich výbuchu – je to jako natlakovaný hrnec, jemuž pod pokličkou vře slušné peklo. Stejně tak funguje i naše kapacita toho, co dokážeme snést. A proto za správný přístup ke svým emocím považuji jejich přijetí a následnou kontrolu. Pokud je poznám a nechám vyplavat na povrch, tak zjistím, jak vznikají, co je spouští a před čím se mě snaží chránit. A já svým emocím chci rozumět a být díky porozumění lepším člověkem nejen pro sebe, ale i pro své přátele a blízké, na kterých mi záleží.

Můj pobyt ve tmě bude provázet také otázka „Kdo jsem?“. Nejsem si totiž jistý, že na ni znám odpověď. Četl jsem, že extrovertům pohybová a komunikační deprivace prospívá více než introvertům, jelikož jim je odebrán přirozený zdroj stimulace (introverti žijí svým nitrem, kdežto extroverti přijímají zvenčí). Chtěl bych touto otázkou poznat svou přirozenost. V poslední době cítím, jako by odpověď už byla na krajíčku – stále mě však obklopují různé strachy a argumenty pro to, abych se jí vyhnul. Se zjištěním toho, kdo opravdu jsem, se totiž váže zodpovědnost za realizaci svého potenciálu.

(Ne)očekávání

To, co jsem napsal o tom, jak má probíhat pobyt ve tmě, jsou pouze věci, které jsem se dočetl. Jsem si vědom toho, že se nic z toho nemusí stát, a jsem si tím smířený. Nechci si s sebou do tmy brát tuny očekávání ohledně toho, co se bude dít. Ani jsem nepodstoupil žádný dlouhodobý rituál přípravy na vstup do ní, jen se udržuji ve vědomí toho, že se to stane s tím, že přesně vím kdy. Mám však za to, že úvahy přesně dle předpisů, např. čekání na pátý den a jeho krizi, by byly dost kontraproduktivní.

Teprve ve chvíli, kdy člověk přijme, že se opravdu nemusí nic dít celý týden, a zcela odloží veškerá svá očekávání, otevřou se vrátka a Nevědomí vyvrhne svůj obsah. 

Štěpánka Trenz

Samozřejmě jsem připraven v průběhu pobytu naslouchat všem svým vnitřním hlasům, nehodnotit je, ale vést s nimi dialog jako s částmi sebe samého. Věřím, že mi mohou sdělit mnoho užitečného, hlavně to, k čemu se během dní na světle nedostanu.

Co si beru s sebou

Pobyt ve tmě probíhá v jedné místnosti s koupelnou a (pochopitelně) zatemněnými okny, zkrátka v absolutní tmě. V průběhu na vás dohlíží opatrovník či opatrovnice, která vám jednou za 24 hodin přinese jídlo. Je ale vhodné si s sebou vzít i nějaké vlastní, pokud byste dostali hlad či potřebovali doplnit energii.

pobyt ve tmě

Dále si s sebou beru sešit na zápisky (ano, i potmě se dá čárat po papíře) a diktafon, který jsem si zakoupil speciálně pro pobyt ve tmě. Zajímají mě nejen myšlenky, které mě v průběhu napadnou, ale také jejich posloupnost a vývoj. Diktafon nemá podsvícený displej, tudíž mi tmu nenaruší. Dalšími pomůckami mi bude samozřejmě oblečení, ručník, hygienické potřeby a další součásti přirozeného fungování. Den ve tmě z hlediska jeho průběhu vlastně vypadá úplně normálně – jen mu „chybí“ světlo a nemusíte během něj dělat vůbec nic.

A nakonec si s sebou beru vědomí toho, že to nemusím vydržet – kdo ví, třeba mě chytne panika, poddám se egu a ze tmy uteču pryč. Jsem jen obyčejný člověk a i to se může stát. Přesto však doufám, že nic takového neproběhne. Doufám v příjemný zážitek, který by svou podstatou mohl být dosti originálním a přínosným.

Další příspěvky